Vyhrál to Uberman

V průběhu odpoledne jsem na internetu objevil jednu zajímavou knihu, která popisuje mnou již zmíněné režimy polyfázního spánku. Je napsána autorem, který údajně ten šestidílný spánkový režim pojmenoval termínem Uberman, protože se opravdu s kamarádem při praktikování tohoto režimu cítili jako nadlidé. Ono spát dlouhodobě pouhé 2 hodiny denně, to si opravdu takové pojmenování zaslouží. Kniha se jmenuje Ubersleep a autor si říká PureDoxyk. PDF verzi jsem stáhnul z torrentu, vyhledání je možné např. zde.

Proč ale zmiňuji knihu? Protože její přečtení (zatím tedy spíše její první poloviny), mne dovedlo k závěru, že Uberman spánek se pocitově dost liší od Everyman spánku a že Uberman spánek je v podstatě to nejefektivnější, čeho se do dnešní doby podařilo dosáhnout. U Ubermana je také podstatně kratší čas adaptace, uvádí se 7-10 dní. U Everymana se jedná řádově o týdny a je uváděno 14 dní až 1 měsíc. Rychlost adaptace Ubermana je ale zase vykoupena intenzitou prožitku spánkové deprivace, což je podle různých zdrojů nejsilnější ve 3.-5. dni od počátku adaptace. Tyto poznatky z knihy (autor má osobní zkušenost jak s Ubermanem tak i s různými variantami Everymana) mne dovedly k závěru, že pokud už jsem rozhodnutý experimentovat a mám k tomu i časové možnosti, tak chci určitě zkusit hardcore variantu - tedy Ubersleep. K dalším variantám se mohu dostat později a zkušenosti s Ubermanem se tam dají dobře využít.

Takže poté, co jsem přehodnotil svůj záměr, rozhodl jsem se, že první pokusný spánek si dám již ve 20:00 a další budou následovat vždy v pravidelném intervalu 4 hodin. Ten ve 20:00 se podařil, dokonce se mi i něco nejasného zdálo a pak mne vytrhl již zvuk budíku. Trochu jsem zatoužil spát dál, ale rychle jsem vstal a šel se opláchnout studenou vodou. Ospalost zmizela během 10 minut a pak jsem vyrazil do Tesca na nákup jídla na týden, protože v době adaptace se nedoporučuje řídit, kvůli snížené reakční době. Už v průběhu nákupu jsem se cítil takový nějaký utahaný a jakoby po probdělé noci, ale to mohu přičítat dnešnímu pozdnímu vstávání a celkové přespalosti. I když v blogu od Steva Pavliny, který mne v mnohém inspiruje, jsem našel zmínku o něčem podobném - kdy ještě ani pořádně nezačal a už se tak také cítil. Přisuzoval to tomu, že se mozek už začal sám připravovat na budoucí zkoušku ospalostí.

Plánovaný půlnoční spánek již tak pohodově neproběhl, protože jsem cítil takový nějaký v napětí a stresu z toho, že za chvíli ten budík stejně zazvoní. Takže jsem jet tak ležel a jestli jsem si trochu zdříml, tak to bylo tak maximálně 5 minut, ale pořád jsem byl napůl při vědomí, takže efekt byl asi nulový. Každopádně jsem měl alespoň 25 minut zavřené oči :-). Probrání se v tomto případě bylo bez problémů a pak jsem dokonce pozoroval jakési vnitřní horko, které se mě drží až do teď. To u sebe moc často nepozoruji. Na druhou stranu ale uběhlo zatím pouze 15 hodin od momentu, kdy jsem vstal ze svého posledního monofázního spánku, takže to je spíš taková spekulace, že by to mohlo mít vliv.

Další spánek mne čeká za hodinu a půl ve 4 hodiny. To si i myslím, že takhle nad ránem usnu nebudu moc šťastný, až se budu probouzet :-). Ale ještě pořád to bude jistě procházka oproti tomu, co mne čeká zítra a pozítří.

Jinak co se týká mentální aktivity, tak zatím je to takové konstantní v průběhu celého odpoledne - tedy spíše taková mlha a a teď se k tomu přidává i ospalost a únava.

Den 0 - začínám s polyfázním spánkem - Everyman

Dnes jsem se probudil po cca devíti a půl hodinovém spánku a opět jsem byl přespalý. To se projevuje i teď, kdy mám tak trochu zamlžené vnímání a jsem celkově takový lehce otupělý. Sice se mi to zpočátku podařilo překonat kofeinem a zeleným čajem, ale efekt už teď polevuje a naopak se to obrací proti mně v tom smyslu, že jsem o to více unavený.

Protože jsem ale kdysi četl o experimentech se spánkem na více fází, kdy člověk spí vícekrát za den a v souhrnu méně, než při klasickém jednofázovém spánku, rozhodl jsem se to vyzkoušet. Protože mě momentální okolnosti nenutí dodržovat nějaký pevně stanovený pracovní režim a jsem většinu času doma, mělo by to být o to snažší. V následujících 14 dnech adaptace mi tento blog bude sloužit jako deník pro všechny postřehy, které budu s tímto experimentem mít. Nejvíce mne inspiroval tento deník, kde jsou velmi podrobně rozepsány jednotlivé dny adaptace na jiný spánkový režim a následně i popsány výhody i nevýhody úspěšného fungování v tomto režimu.

Mým cílem je spát méně a zvládat toho více, obrazně řečeno. Faktickým problémem, který bych rád vyřešil jsou moje dlouhodobé problémy se spánkem, které ústí do celkové únavy. Často chodím spát velmi pozdě a následně se zase přespávám, což následující dny vede k tomu, že si lehnu třeba večer na hodinu a pak zase nemohu spát, tak jdu spát pozdě a pak se opět přespím. Takový začarovaný kruh a je jen málo dní, kdy se po probuzení cítím dobře.

Pro účely experimentu budu muset vysadit povzbuzující prostředky typu kofein a zelený čaj a zároveň i alkohol. Jedno pivo k obědu ale snad škodit nebude, uvidím.

Po zralé úvaze jsem se rozhodl pro variantu polyfázního spánku, která je v kruzích zasvěcenců známá jako Everyman sleep. Skládá se z jedné delší  fáze spánku a několika kratších fází. V mém případě jsem se rozhodl pro extrémnější variantu, kdy hlavní fáze má pouze 1,5 hodiny a v průběhu zbývajícího času jsou 4 další fáze o délce 25 minut. Tedy celkem 3 hodiny a 10 minut spánku, přičemž zpočátku při adpataci na tento režim může být přidávána ještě pátá pomocná fáze také o délce 25 minut.

Standardní Everyman se skládá ze 3-hodinové hlavní fáze a 3 25-minutových fází, ale mnou vybrané schéma se více blíží nejčistšímu režimu polyfázního spánku, kterým je Uberman. V tomto režimu je den pravidelně rozdělen šesti spánkovými bloky, každým o délce 25 minut, což celkově zabere pouhých 2,5 hodiny spánku denně. Nevýhodou tohoto režimu je poměrně silná frustrace při adaptaci a pouze 3,5 hodinové bloky mezi jednotlivými bloky spánku.

Skutečný přechod do mnou vybraného režimu spánku nastane dnes v noci, kdy budu spát pouze od 2:00 do 3:30. Následovat již budou pravidelná zdřímnutí o délce 25 minut - tedy v 7:40, 12:15, 16:50 a 21:25. Mezi každým zdřímnutím by tedy měl být časový blok o délce 4 hodiny a 10 minut, což je o něco lepší, než zmíněné 3,5 hodiny u Ubermana. Po adaptaci je možná další flexibilita, údajně +/- 1 hodina. Je nutné si ale uvědomit, že 25 minut na spánek je opravdu velmi málo a je to schůdnější, než se může zdát. Přerušit nějakou práci a jít se na tuto krátkou dobu prospat není podle prozkoumaných zdrojů nic problematického a je to vynahrazeno několika hodinami denně navíc.

V adaptační fázi očekávám samozřejmě problémy se spánkem a hlavně únavou a spánkovou deprivací. Budu se snažit ale pravidelný režim dodržovat a maximálně mohu zkusit v případě nutnosti pátou fázi, kterou začlením do dopoledního bloku, kdy předpokládám únavu nejvyšší. Důležitý je také dostatek fyzicky aktivnějších činností, které neuspávají - tedy např. úklid všeho druhu, vaření, procházky. Naopak fyzicky náročnější činnosti je v průběhu adaptační fáze lepší vypustit, protože z mnoha zkušeností vyplývá, že v průběhu adaptace je nedostatek energie způsobený právě spánkovou deprivací.

Shrnuto - jsem prostě zvědavý, jaké to bude :-).